Foto – příběh z Norska 10/10
Zbývá nám už jen několik málo dní, cítíme už velkou spokojenost s celým výletem, kterým jsme si splnili náš norský skialpový sen. Ale jednu specialitku bychom v závěru ještě určitě chtěli stihnout a doufáme, že počasí nám to ještě umožní. Chceme se podívat do rozlehlé tundry Dovrefjellu, vysoko položeného zvlněného pohoří, které je domovem nejvyšší norské hory ležící mimo Jotunheimen, rozložité Snøhetty.
A je také domovem zvláštního druhu velkých sudokopytníků, pižmoňů. Toto mohutné, zavalité zvíře je takovým bizonem severu, které pamatuje dobu ledovou a je dokonale přizpůsobeno silným mrazům na náhorních planinách Dovrefjellu. Dnes se již jedná o endemita, který se vyskytuje jen na několika málo místech naší planety, ale právě kolem Snøhetty je ho ještě početná populace.
Tundra je zvláštní, strohý a přece přitažlivý typ krajiny. Především rozlohy jsou nedozírné a vzdálenosti se tu skoro nedají odhadovat, protože krajina je bez vegetace a oko nemá s čím porovnávat.
Na dlouhou prašnou silnici vedoucí k prvním jazykům sněhu nesmíme autem, proto si půjčujeme v nejbližším městečku kola. Navazujeme lyže na rámy a těšíme se na tento nevšední zážitek.
Přesto když teď projíždíme jarní tundrou na kole, vůbec se nezdá být mrtvou krajinou. Naopak mechy a lišejníky hrají všemi odstíny od šedé, přes zelenou a hnědou až po okrovou, poslední zbytky sněhu se hroutí do louží, bažin a sytě fialových vřesovišť.
Když se zakoukáme do dálky k horizontu s dominantní Snøhettou, vidíme jak se nad tundrou tetelí teplý vzduch. Během jízdy pořád po očku kontrolujeme, jestli nezahlédneme pižmoně.
Rozlohy jsou nedozírné a i tato krajina si nás získává. Jsme v tom prostě až po uši. Norsko je naše krajina zaslíbená. Po mírném firnovém úbočí stoupáme na poslední vrchol tohoto výletu. Je až neuvěřitelné, co vše se za posledním měsíc a půl podařilo.
Sjezd z vrcholu je jednoduchý, neboť Snohetta není žádný špičák. Proto můžeme na vrcholu v klidu zrekapitulovat všechny oblasti a zážitky. Náš Norsk Torsk se stává jednou z nejkrásnějších vzpomínek.
Už nás čeká jen cesta přes kamaráda Martina, trajekt a hurá vstříc letním radovánkám doma!
Děkujeme úžasnému Norsku, že nám toto všechno umožnilo.
bratři Švihálkovi