Foto – příběh z Norska 1/10
Norsko jsme naštívili v průběhu dubna a května 2016. Tou dobou jsme během 46 dní projížděli a skialpově prozkoumávali všechna významná norská pohoří od jihu na sever a zase zpět. Lyžovali jsme nad hlubokými fjordy a jejich temnými vodami, ve spletitém světě zasněžených ostrovů, nad nekonečnými rozlohami arktické tundry, okolo žulových monolitů i na blyštivých kontinentálních ledovcích a jejich nunatacích.
Řečí čísel:
10 400 najetých kilometrů, 31 000 našlapaných výškových metrů, 21 vrcholů po celém Norsku
- Jotunheimen: Galdhøpiggen
- Hurrungane: Store Ringstind, Austanbottstind
- Jostedalsbreen: Lodalskåpa
- Sunnmøre: Slogen, Store Smørskredtind, Horninndalsrokken, Kolåstind
- Romsdal: Store Venjetinden, Ystetind
- Rondane: Rondslottet
- Dovrefjell: Snøhetta
- Narvik: Kuglhornet, Prestind, Stetind, Gangnesaksla
- Lofoty: Higravtinden
- Vesterály: Stortinden
- Lyngenské Alpy: Fornestind, Jiehkkevárri
- Skjervøy: Store Kågtinden
Přinášíme náš příběh formou desetidílného fotoseriálu.
Takto vypadal náš plán před odjezdem a nakonec jsme jej prakticky ze 100% naplnili.
Tak tohle bude náš domov na další měsíc a půl.
Naše vybavení na zaznamenání všech těch krás.
Trajekt Huckleberry Finn nás přeplaví do Švédska – dobrý začátek.
Každé norské dobrodružství začíná na trajektu!
Zde fotka z norského nakladatelství Fri Flyt, díky kterému jsme získali 100% pokrytí Norska knižními skialp průvodci z jejich portfolia. Pro knihy se stavujeme přímo v Oslu a můžeme jít na to!
Už samotná 17 km dlouhá, blátivá cesta k horské chatě Spiterstulen, východisku na Galdhøpiggen uprostřed Jotunheimenu, je docela pěkné dobrodružství, zvlášť když řídíte půjčeného campera.
Ráno je nebe stále jako vymetené a tak můžeme vyrazit. Túra se trošku táhne, jde se vlastně přes dva předvrcholy, ale na druhou stranu tahle ,,hřebenovka“ nabízí úžasné pohledy na zvláštně tvarované vrcholy Jotunheimenu.
Cestou na vás čeká 1300 metrů převýšení. Ale máme tu skvělý prašánek a cesta pěkně utíká.
Je skvělá viditelnost a z vrcholu si uvědomujeme nedozírné rozlohy Jotunheimenu. Teď teprve skutečně chápeme význam názvu tohoto pohoří, který v překladu zní ,,Domov obrů„. Ačkoliv tu hory dosahují pouze k hranici 2500 metrů, takto oděné v zimním hávu prašanu na nás dělají dojem neprobádané londonovské divočiny.
Chceme projet všechna významná pohoří Norska, logicky tedy naše první kroky vedly do Jotunheimenu na Galdhøpiggen.
Jednotlivé hory vypadají jako přídě lodí razící si cestu mořem severských ledovců. Teď v poledne se ledovce oslnivě třpytí a ostře kontrastují s černou horninou těchto přídí, které už celé miliony let odolávají náporu ledu.
Pro sjezd volíme variantu přímo na ledovec Styggebrean, což všem doporučujeme, vyhnete se tak protisvahům na normálce. Užíváme si lehoučký prašan v nekonečných, táhlých obloucích a skoro bez námahy klesáme okolní krajinou zpět do údolí k autu.
Naše první norská túra končí a zanechává v nás velký příslib a očekávání do dní budoucích. Navíc v tomhle autě bude vždycky pohoda, i v horším počasí.
Světoznámý celodřevěný kostel v Lomu je zakončením návštěvy Jotunheimenu, naší první norské etapy
bratři Švihálkovi
