OJEDINĚLE TVRDÁ FRONTA
Neutrální Itálie vyhlásila 23. května 1915 válku Rakousku-Uhersku. Vyhlásila ji vlastně svým původním spojencům z Trojspolku, ze kterého vystoupila. Na straně Rakouska-Uherska bojovaly i německé jednotky, naopak na straně Itálie byli vojáci z Velké Británie, Francie, Spojených států amerických a československých legií. Válka tak dostala úplně nový rozměr, protože Rakousko-Uhersko muselo otevřít novou frontu a tím se oslabily jejich pozice na východní frontě.
Tato nová fronta vedla právě přes Dolomity. Česko bylo tou dobou součástí Rakouska-Uherska, proto čeští vojáci bojovali na rakouské straně ve všech frontách. Fronta v Dolomitech byla vzhledem k terénu nejobtížnější.
Poprvé v dějinách se staly velehory dějištěm těžkých a dlouhých bojů. Kvůli velkým ztrátám se často musely nasazovat nové jednotky, pro které byly hory a náročný terén neznámé a nové. Boje se vyvinuly v poziční válku a bitvy o každý hřeben byly urputné. Štítem Sass de Stria začínal nejnáročnější úsek fronty. Fronta vedla v nadmořských výškách přes třitisíce metrů nad mořem.
Na této frontě byly hory využity jako přírodní pevnosti. Štíty byly přetvořeny do mohutných nedobytných opevnění. Skalní masivy dodnes protínají tunely a štoly pro ubytování vojáků. Často se ve skalních bludištích používaly vysuté mosty a žebříky. Byly vybudovány rozlehlé zákopové systémy, v zimě i sněhové tunely. Bylo nasazeno nepředstavitelné množství lidí a bojových prostředků. Velkým problémem byla i logistika zásobování. Ztráty v zásobovacích oddílech byly často větší než ztráty v bojích. Strategické zásobovací trasy totiž kontrolovali odstřelovači. V zimě se stávalo, že některé z nejexponovanějších pozic byly i několik měsíců odříznuty od zásobování a jakékoliv vnější pomoci.
Vyvinul se zde nový způsob dobývání nepřátelských pozic, v masivech skal byly budovány štoly, vedoucí co nejblíže k nepřátelským pozicím. Štola byla zakončena minovou komorou, která po odpálení zničila pozice nepřítele. Na obou stranách fronty zahynulo přibližně 180 tisíc vojáků, z toho v boji padla asi třetina, zbylá většina zemřela kvůli drsnému vysokohorskému prostředí, nemocem, hladu a vyčerpáním.
Ze všech válek je potřeba vyvodit ponaučení. Pokud k tomu nedojde, tak byly bojovány zbytečně, a ti, kteří v nich zemřeli, zemřeli zbytečně.
Frederic Forsyth
Dolomit nebo vápenec
Vápenec byl dříve považován za horninu, která celé Dolomity buduje. V osmdesátých letech 18. století však francouzský přírodovědec Gratet de Dolomieu zjistil, že dolomit reaguje s kyselinou chlorovodíkovou minimálně, což bylo pro klasický vápenec velmi netypické. Na jeho popud se v laboratorních podmínkách zjistilo, že má jinou stavbu než vápenec. Svět se tak dozvěděl o novém minerálu pod jménem dolomit. Později se podle něj pojmenovalo celé pohoří Dolomity.
bratři Švihálkovi